Přidat názor k článku Respektující výchova očima (mírně) poučeného rodiče

Jo, jakmile se mi narodil druhý syn, konfliktů s tím prvním značně přibylo. A i když knížka Respektovat... mě hodně oslovila, nedávno jsem se dobrala k zajímavému poznatku. Když se snažím řešit vše po dobrém, nespěchat na dítě, nenakazovat mu atd., jsem z toho pak v některých situacích strašně vyčerpaná, hlavně emocionálně. Cítím se otrávená a zneužitá, vždyť jě se tak snažím a ten malý grázl neumí nic lepšího, než terorizovat svého mladšího brášku. Výsledkem je nekontrolovaný emocionální výbuch, při kterém se téměř třesou zdi. Takže jsem se rozhodla, že někdy na dítě radši zvýším hlas, zakřičím, v případě nouze mu dám i na zadek. Za uchování vnitřního klidu to stojí, neboť ten se pozitivně odrazí v celkové atmosféře doma a v přístupu k dítěti. Tříleté dítě podle mě nemůže v plně demokratickém systému výchovy dobře fungovat, protože mu některé věci prostě ještě nedocházejí. Např. namá správný pojem o čase. Kniha je pro mě velmi inspirativní, ale dogmaticky bych se jí prostě nedržela.