Přidat názor k článku Respektující výchova očima (mírně) poučeného rodiče

Hujko, souhlas, lépe bych to nepopsala. Absolutní poslušnost si člověk musí šetřit jen na nezbytné situace. Se synem jsme to venku mnohokrát probírali takto: "Když přecházíme, musíme jít za ručičku a rychle. Ale na chodníku si můžeš vybrat, jak chceš jít. Můžeš pomalu i rychle, za ručičku i sám." A syn pak je většinou v pohodě.
Včera jsme většinu procházky strávili debatou na téma "proč nekomentovat vozíčkáře" - zrovna věc, přes kterou nejede vlak, ale vysvětli to uspokojivě mrňousovi, kterému ještě nebyly 3 roky.
Párkrát se mi ale stalo, že jsem to s tím dáváním na výběr (svetřík, talířek, bryndáček) přehnala a syn si pak třeba střídavě připnul jeden a pak druhý bryndáček a pak stejně zahodil oba a byl zmatený. Teď mu dávám na výběr jen tehdy, když o to projeví zájem a je to v dané situaci možné. Tedy - ven jít musíme, ale pak si spolu popovídáme, kam půjdeme.