je fakt, že děti jsou svým způsobem chudáci. Na hierarchii, co se týče pravomocí, jsou úplně dole, pod nimi je snad jen mladší sourozenec (a že na něm pak svou "sílu" zkoušejí uplatnit).
V podstatě jim celý den vnucujeme svou vůli. Kdy jíst, kdy se oblékat, jdeme někam ven, ať oni chtějí či ne.
Na druhou stranu my dospělí, si (aspoň v jejich očích) děláme, co chceme. Jíme si na co máme chuť a kdy chceme, oblečeme si co chceme...
Snažím se to řešit tak, že občas dovolím synovi dělat něco "dospělého". A patřičně ho za to chválím. Vysvětluji mu, že to umí jenom on, mladší bráška je ještě mimino a není tak šikovný... To byste měli vidět, jak pokaždé "povyroste".
Předchozí