Přidat názor k článku Respektující výchova očima (mírně) poučeného rodiče

On má každý věk svoje. Já si třeba hrozně vychutnávám to, že si chodím na Rodinku, kdy se mi zachce. Děti mě při tom sice ruší (syn právě teď už potřetí řve, že se polil čajem ), ale na rozdíl od jiných dospělých mě za to nekritizují a nedělají mi přednášky o tom, jak se o ně mám a jak nemám starat. (Tedy ne že by to někdo dělal, jsem tu naštěstí s dětmi mnoho hodin denně sama a jsem za to ráda.) Na jednu stranu kolem dětí celý den tancuju, ale jdeme ven, kdy chci já, uklízím, kdy chci, vařím, kdy chci a co chci, jím, kdy chci a co chci. Když se chci napít, jdu se napít a nemusím si nikomu říkat. Když se poliji, tak se převleču a nemusím ječet, ať mě převleče maminka. Když něco opravdu chci, tak si to koupím.
Měla jsem krásné dětství, ale štvalo mě to, jak jsem byla odkázaná na dospělé, musela čekat, kdy se mi budou věnovat, závislá na tom, co a kdy se oni uráčí připravit k jídlu a tak.