od té doby co mám kočárek, tak ještě víc cítím s vozíčkáři. protože já to dítě přinejhorším s klením vezmu do náruče. a navíc se s kočárem budu vláčet nějaké dva, tři roky a šmytec...
s lidmi v MHD mám relativně dobré zkušenosti, i když upřednostňuji šátek, nebo pokud to jde, tak bezbariérový autobus. nejlepší jsou mladí chlapi nebo puberťáci, nejhorší jsou důchodci, speciálně čerstvé důchodkyně jedoucí s taškami z výhodného nákupu, ty se svými obr pozadími kolikrát tlačí kolem rukojeti tak, že by ji byly schopny zlomit, jen aby mi daly najevo, že překážím a nepočkají 5 vteřin, že bych to sklopila.
samostatnou kapitolou jsou kuřáci na zastávce MHD, to bych prostě vylítla z kůže nad lidskou bezohlednodností
nejvíc mne zamrzí mladé holky, co jim člověk strčí těhotné břicho pod nos a ona se nezvedne a nezvedne. Pak si v duchu říkám, děvče, doufám, že si na tuhle situaci vzpomeneš, až budeš sama v jiném stavu.
schody a vchody a spol. souvisí s bezbarierovostí veřejných služeb obecně - je to u nás prostě katastrofa. naposled mne dojal nově zrekonstruovaný magistrát, kde je bezbarierový vjezd, výtah do patra, všude nájezdy, ovšem mezi kancelářemi matriky úmrtí a občankami na stejné chodbě je schod...
Prodavači - poslední náš zážitek - neni to ani dva týdny, co nás s kočárkem vyhodil vietnamec z takové té "kamenné" tržnice. Každému takovému "vstřícnému" obchodu dělám velkou "reklamu" mezi všemi známými; je to o lidech
fascinuje mne ta proklamovaná podpora instituce rodiny a mladých rodin s dětmi. dnes zrovna jsem zaslechla, jak někdo vykřikoval v rádiu, že jde o diskriminaci nesezdaných párů, pokud stát chce poskytovat novomanželské půjčky jen manželům, není to úžasné? Kdo by měl čas zabývat se něčím takovým, jakože se maminky s kočárky nedostanou ani úřad, který jim má vyměřit rodičovský příspěvek.
Předchozí