Přidat názor k článku Respektující výchova očima (mírně) poučeného rodiče

Ahoj,

našemu klukovi jsou ted´ dva roky. Knížku jsme si rozečetla před pul rokem, možná ani né. Vzala jsem ji hodně jako výzvu pro sebe a nečekám, že v přemýšlení a uplatňování respektu k druhým a tím nemyslím jen své děti, dosáhu uspěchu po dočtení poslední kapitoly. Knihu mám stále u postele a kapitolami si ruzně, podle denních situací listuji a přemýšlím, jak bych to příště mohla udělat jinak. Jsem pyšná, že už jsem uděla pár kroku, které mě těší, že jsem se dokázala zastavit a zapřemýšlet. Taky jsem nám trochu omezila aktivity. Dnes je hodně trendem mít každý den nějaký bezva kroužek, ale myslím, že pro nás to vubec není. Nechdili jsme ani tak denně. Ale někdy i 3x týdné do MC, pak nákupy, běžné pobýhání, nějaká návštěva a najednou když jsem o tom pořádně zapřemýšlela, tak jsem zjistlila, že ten kluk mám málo času na své hračky, na to abychom si zacvičili pěkně spolu doma, tak se naučíme říkanky mnohem snadněji, ty které se nám líbí si opakujme kolikrát chceme, cvičíme si co nás baví. A vidím, že v našem vzájemném vztahu to hrozně moc udélalo. Kluk je klidnější, chodíme 1x cvičit do tělocvičny, kde si tak 15 min. max a jen ten kdo chce odcvičíme,odrecitujeme a pak 1h si děti společně s rodiči mohou najít v rámci tělocvičny vlastní zábavu a 1 x bud´ na koníky nebo plavat a nebo do centra, jak se dohodneme. A když k tomu přidáme jeden velký nákup tak máme týden i tak napráskaný. I já jsem se hodně zklidnila, nejsem nerovózní, mám čas navařit, mám čas si hrát s našema hračkama, chodíme 2x denně ven u nás ve vsi mezi děti. Máme rytuály, velmi jednoduché, kluk ví, co ho čeká, vždy, když otevře očička. Lépe se nám komunikuje a RaR nám (hlavné mě) k tomu hodné pomohlo/pomáhá a pevně věřím, že i do budoucna si oba najdeme vždy cestu vzájemnou domluvou - respektem.