naprosto s clankem souhlasim, sama mam vyzkouseno, ze kdyz nastolim situaci, kdy jsme oba panacci stejne velci, tak se s dvouapulltetakem da dohodnout, da se predejit vztekacim a vzdorovacim scenam a jsme prima partaci. Ale chce to cas, mnoho casu a ruku na srdce, kolik a kdy ho mame? Kdyz rano nechce vstavat, do skolky valime se zpozdenim, tak opravdu mam cas na diskusi co chce a co ne na sebe? Driv to slo, ale s nastolenim nejake povinnosti, kterych bude jen pribyvat, je to horsi a horsi. Jsem smutna z toho, jak na nej rvu, smykam ho po schodech, strkam do auta, jak na nej prenasim ten stres hned po ranu, sama jsem v 9 rano psychycky down, ale co mam jako delat, kdyz ten cas nemam?
Předchozí