Přidat názor k článku Mám strach o dítě

Strach je dobrý sluha, ale zlý pán. Je prima, když nás upozorní na něco, s čím můžeme pohnout. Ale když nás ovládá a ne "navádí", je to škůdce.

Moje matka se vždycky hrozně bála, je to jistě i tím, že jsem jedináček. A já jsem se zas bála jejích hysterických záchvátů, při kterých mi hrozila, že vyskočí z okna, pokud ještě někdy přijdu o půl hodiny pozdě .. ona se bála o sebe (co by s ní bylo, kdybych nebyla .. světlo jejího života by pohaslo) a ne o mně.

Proto: matky, zabavte se i jinak než dětma! děti se pokuste co nejlíp vychovat + "co mohu, to mohu, co nemohu nechám bohu" (nebo koňovi, jak chcete)+ když na vás přijde panická ataka, co se dítěti může stát, tak na mně funguje taková legrace : představím si, co se může stát nejpřekvapivějšího, nebo nejlegračnějšího (se stejnýma kulisama, jen teda vymejšlím jinej konec) a pak mám jednu představu, která na mě zabere vždycky (přijďte na tu svou!)

a nakonec recept Franka Herberta
"Nesmím se bát. Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt, přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne. A až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel. Tam, kam strach odešel, nic nezůstane. Zůstanu pouze já.
"Litanie proti strachu" - Frank Herbert, Duna