Přidat názor k článku Matka s kočárkem - obtížný hmyz?

Monty, nemůžu docela souhlasit. S prvním dítětem to tak samozřejmě bylo - na určitou hodinu nebo ve špičce hrozil obvykle jen doktor nebo úřad - toho není tolik, navíc jsem ještě tehdy měla na hlídání babičku, ne často, ale tak jednou měsíčně se dala ukecat.
Když se ale narodilo druhé dítě, bylo všechno jinak. Starší dcera chodila na své kroužky v centru - přece je o ni nepřipravím jen kvůli miminu. Když ji někdo z kamarádek na druhém konci Prahy pozval na narozeninovou oslavu, zas jsme šly s miminem. Bohužel jsme přišly i o babičku, takže i všechny doktory - moje i obou dětí - jsme absolvovaly v plné sestavě: tj. dítě, které samo neumí po eskalátorech, hluboký, resp. sportovní kočár a já. Nakonec jsem si vždy poradila, jasně, i kdybych měla ten kočárek vynést v zubech, ale vzhledem k tomu, že to bylo několikrát týdně, už jsem ty záda dost cítila, to mi věř. A z věty "můžete mi pomoct s kočárkem, prosím" se mi ještě dneska dělá šoufl (v představě, že bych ji musela znovu použít, ne když ji někdo říká mně :-)) ).