Přidat názor k článku Matka s kočárkem - obtížný hmyz?

Zdravím vás, vážení,
mám 3 děti, a tedy i dost zkušeností s "kočárovým" cestováním.
Obchody: Kočárek před obchodej jsem nenechala a nenechala bych nikdy.
Před 15lety se s ním dalo vlézt jen do větších obchodů, kde byl u pokladen větší prostor, nechat ho i s dítětem u pokladny a v chvatu, s hlavou obrácenou směrem ke kočáru, naházet do košíku pár nejnutnějších věcí. Nevzpomínám si, že bych se byla odvážila jezdit s kočárkem mezi regály. Proti odložení kočárku u pokladny nikdo nic nenamítal. už před 10-11 lety se objevily obchody, kde zakázali i to. Vyřešila jsem to tím, že do těchto obchodů jsem od té doby nevkročila a nakupuji prostě jinde. Jejich smůla. Před 3 lety, u posledníjho potomka, jsem byla fascinována tím, že do spousty hypermarketů )i jiných obchodů) lze vjet s kočárkem a nákup dávat nejen do košíku, ale i pod kočár (lahve) a pak u pokladny vytáhnout z kočáru na pás, aniž by kdokoliv cokoliv namítal. Obchody, kde mě pokládali za obtížný hmyz (ať už kvůli kočárku, či ne-luxusnímu oblečení, plačícímu děcku...) jsem prostě škrtla ze seznamu adres...
Autobusy: Při prvním děcku jsem nachodila kilometry pěšky a autobusem jezdila minimálně, mohla jsem si to dovolit - rychlénohy mi to umožnily a ještě jsem si libovala, že na mimino nikdo neprská. Při druhém jsem se pohybovala raději blízko domova, protože 4-letá slečna už tak rychlé nohy neměla a na mateřské nebyla nutnost tak moc někam jezdit. Když bylo potřeba, většinou se někdo našel, ale vzpomínám si, že dopoledne jezdili autobusem převážně důchodci a žádat je o vyzvednutí kočáru do schodů mi bylo trapné. Relativně čerstvé vzpomínky z cestování s benjamínkem: plus: objevily se autobusý bez schodů, do kterých se dá rovnou najet (mínus: dá, pokud řidič nezastaví metr od obrubníku a z podlahy autobusu se tím nestane nepřekonatelný schod. Nejen posmívané ženy řidičky, ale většinou muži, se nedokážou trefit vedle chodníku!). Dál následují samé mínusy: dopoledne cestují pouze důchodci - nejsem hulvát, abych nutila zvedat kočár babičku s berlemi). Najdou se muži, kteří vidouce ženskou s kočárkem, oběhnou autobus a nastoupí jinými dveřmi a dělají, že ji nevidí. Stalo se mi párkrát i to, že z celého autobusu jediný, kdo byl ochopten pomoci, byl 10-letý chlapec (takže: nenadávejte na mládež, jsou mezi nimi i gentlemani). Vypozorovala jsem, že maminy s kočárky si nejvíce vypomáhají navzájem.
Perlička navíc: Ač sama se čtyčicítkou na krku a bolestmi v kříži na každém kroku, nejvíc stížností na téma "roztahující se drzé matky s kočárky" jsem si vyslechla od dobře živených dam - padesátnic-až čerstvých důchodkyň, které pravděpodobně většinou nějaká dítka odchovaly a rychle na to zapomněly. (Kupodivu, babičky s berlemi se na mrňouska v kočárku většinou usmějí a udělají nějaké to ťuťu-ňuňu.) Byla jsem v šoku, jak nehorázných odsuzujících poznámek se mi od těch dam dostalo, když jsem si chtěla sednout na sedadlo vedle kočárku a poprosila je vlídně a slušně, aby si sedly o kousek vedle. Kdyby se to stalo jednou, ale to bylo každou chvilku. S posledním dítkem - bráškou o dost starších sester, při úvazku v práci, kdy ho hlídaly babičky, tetičky....jsem toho nacestovala opravdu hodně. Ještě že už odrostl a chodí pěšky.
Na úplný závěr: !!!!!!!!!!Nemám ověřené, zda je to pravda a platí to všude, ale náhodně jsem zjistila, že pomoci s kočárkem do a z autobusu je POVINNOST ŘIDIČE!!!!!!!! Je prý to v pravidlech- přepravním řádu či kde....jeden řidič mi to v slabé chvilce prozradil, když jsem mu děkovala za vynesení kočárku na konečné.
Miminům a kočárkům zdar!
Lenka