Cimoril, to se vyvine věkem. Opravdu. Na to můžu přísahat.
že výlet, který jsem na kolech neprozřetelně v návalu adrenalinu slíbila dětem bude únavnej, ale příjemně a dotluče baterky, a tak strašně se mi nechce
že byly doby, kdy se někdo zmínil o zahradě a zahradním nářadí, jsem zkoukla nehtíky a měla pocit, že zešílel... a pak se to tak nějak otočilo...
těch příkladů je moc, to by bylo nadlouho.
dodneška spím jinak než normální lidi, pozdě chodím spát - hodně pozdě - a vstávám kdykoliv na mně brzo a mozek zapínám na dvě hodiny před polednem a po poledni sice nespím, ale hodinu nevnímám
) dřív jsem o víkendu regulérně odpadla a prochrněla odpoledne (v době bezdětné) a budila jsem se unavená, otrávená a pak luxovala nebo flámovala v noci.