Přidat odpověď

Jak už jsem dříve psal, tak jsme se skoro ve 40 konečně zmohli na vlastní byt. Dosud jsme žili v nájemním bytě 1+1 s regulovaným nájemným u majitelů.

V těchto podmínkách jsme žili proto, že vlastně nikdy jsme neměli dva příjmy. Na začátku jsem já studoval na 2 VŠ, pak jsem byl na vojně a pak už jsme měli děti: Jedno s hyperaktivitou, že se psycholožka divila a s neurologickými nálezy vedoucími k poruchám motoriky, dyslexii, dysgrafii, ... a druhé se závažnou poruchou buněčné imunity (žádná školka a v první třídě prakticky vynucená domácí škola. Takže žena s nimi zůstala cca 12 let doma. V nejhorších dobách to znamenalo k doktorovi co 3 dny... Občas hospitalizace apod. Syna nakonec žena dostala po těžkém boji na gympl, kde je celkem šťastný. (Přesněji - udělal přijímačky na 2 ze 3 s malinkou úlevou - mohl psát do své rozteče linek a čtverečků - ale 3/4 roku tvrdé hodinové-dvojhodinové domácí přípravy každý den, předtím podobná práce s nápravami), dodnes bere prášky, ale s nimi je celkem normální. Během celé té doby se nám nepodařilo vyměnit byt, částečně pro extrémně vysokou cenu služeb v domě (část rodiny majitelů v domě žije a proto nebylo nikdy rozúčtování transparentní), později pro nesouhlas majitelů.

Nyní jsme dosáhli na hypotéku 1+1, hypotéku zřejmě budeme splácet až do důchodu a modlit se aby moje cukrovka mně neskolila příliš rychle, nebo příliš pomalu (pak by zase nefungovala pojistka, jako diabetik ji mám jen hromadnou od zaměstnavatele a ta kryje v podstatě jen úmrtí a náhlou invaliditu, pokud mne zaměstnavatel nevyhodí rychleji, než ji dostanu...).

Zatím se nám ještě předchůdce nevystěhoval z bytu, ale rozhodujeme se co kam.

Jedna z otázek co řešíme, je zdali neobětovat obývák (3,4 x 5,3) a neudělat z něj rozumně velký dětský pokoj (a šatnu). A obýváček udělat z menšího pokoje (3,4 x 3,7). Vedle toho zde je ještě pokoj (5,3x2,25) - takový vagón - který zřejmě bude vším od naší ložnice, slad, dílnu, botník po pracovnu (zaměstnavatel nás stále více tlačí k práci z domova, podobně i u manželky, která dělá v neziskovce na 0,5 - a tak tam nemá ani svůj počítač, skoro ani židli, natožpak třeba skříň a klid na práci).

Jde o to, na co vlastně obývák. Na návštěvy? Těch mají víc děti, moc jsme je neblokovali ani doteď, jinak se žena trochu za stav bytu styděla - věci všude, moje košile zvenku na skříni, aby se nemačkaly... Na TV? Tu mají už teď svojí děti v kuchyni a my zavěšenou v pokoji.

Nevýhody: Přeci jen bude dětský obývák i trochu moje a manželčina pracovna (bude zde ústřední počítač, modem, router,... v noci vrčí a zálohuje se), bude zde zřejmě muset žena žehlit (kde jinde), budou zde skříně s částí obecných věcí (věci na kemping - stejně jezdí se skautem, fotky, mapy, knihovna, ...) a je zde jediný vstup na lodžii - věšení prádla, možnost si večer sednout, pracovat venku, uskladnění kol (SVJ bohužel "rozdalo" kočárkárny svým původním členům za minimální nájmy...). Obě děti jsou už na hranici puberty (kluk je rozumnější) ale sotva jim můžeme dát vlastní pokoje... Kuchyň je idiotsky vyřešená, je zde na stole elektrická trouba, pak cca 80 cm linky, pak dvojdřez, pak 120 cm linky a u okna (bez digestoře) plynová čtyřplotýnka. Na druhé straně špajz, kolektor, prostor pro lednici a 2,70 prázné nudle k topení (164 cm k lince). Zatím nemáme peníze na rekonstrukci linky, takže zde nemůžeme udělat jídelní koutek, čili jíst hlavní jídla budeme muset mimo.

Druhá otázka je zda jste někdo neviděli rozumnou kombinaci horní palandy s válendou dole. To by děti chtěli do pokojíku (dcera dole), ale výška sezení musí být aspoň 95 cm, protože syn už má 168 cm (já mám 175 cm). Šířka prostoru v koutě menšího pokoje je přesně 200 cm. I tak řešíme, jak tam dostat stoly, knihovnu, školní věci a aspoň nějakou šatní skříň.