Moje zkušenost s kočárkem byla celkem pozitivní... na žádný obchod se zákazem jsem vesměs nenarazila... spíš na přirozené překážky v podobě schodů a pod... měla jsem dost široký kočár a leckde byl problém projet už dveřmi... a co teprve mezi regály... ale časem jsem se naučila chodit na místa, kde to bylo bez problému. Ježdění MHD v Praze jsem řešila spíš metrem nebo jsem si v jízdním řádu do předu vybrala nízkopodlažní autobus... protože že by se někdo předháněl v pomáhání to jsem nezažila... ale nebyl problém poprosit... jednou jsem takhle poprosila mladíka a ten vzal kočár laxně jednou rukou a málem mi malou vyklopil, protože já neměla sílu v ten moment a hlavně jsem to nečekala a kočár se začal překlápět...
Spíš jsem byla v šoku teď nedávno. Já svůj obří kočár brzy přestala používat úplně a malá poctivě ťapala pěšky... teď je jí 2 a čtvrt. Jeli jsme autobusem do Globusu. Bohužel to byl zrovna náhradní "zájezďák", kde kromě předních dveří jsou pouze jedny zhruba uprostřed, ale jsou hrozně úzké a kočár stojí pomalu na schodech. Jeli jsme tam jen pro kytku. Ta maminka s kočárkem co jela s námi tam, jela pak i zpátky. Chtěla jsem nastupovat až skoro na konci, abych s obrovskou kytkou pro maminku a Kačkou za ruku nemusela prolézat tou ouzkou uličkou v autobusu. PAní se nakonec nabídl takový silnější starší pán, že jí pomůže dovnitř... jenže inteligentně si myslel, že z venku ten kočár tím úzkým průchodem dokáže postavit až nahoru dovnitř... omyl. měl jít první po schodech... takže v půlce zjistil, že to nepůjde a začal volat do autobusu, ať jim někdo pomůže... nikdo se k tomu neměl, tak jsem nechala Kačku naštěstí vzornou sedět na sedadle a šla jsem pomoc s kočárkem. Ten pán na to jen, no to je dost a koukl na kytku a do kočáru a řekl, že stejně to jsou pak ty následky (asi jako že kytkami to začíná a miminkama končí!!!). Cesta ven byla ještě zajímavější... Vůbec nikdo pomoc nehodlal, takže jsem nakonec jednou rukou držela a pomáhala kočár a doufala, že mi Kačka mezitím nespadne z vysokých schodů a nebo, že tou jednou rukou nevyklopím ten kočár... Bylo mi hloupě za ty lidi, co na nás koukali. Když vezmu, že jsem byla čerstvě těhotná a neměla nic zvedat... ale vidět to na mě nebylo a že mám sebou malé dítě... asi všichni předpokládali, že tím spíš s kočárem pomůžu... Naštěstí to dobře dopadlo, ale že těm lidem někdy není trapně!!!
Předchozí