Přidat názor k článku Respektující výchova očima (mírně) poučeného rodiče

Někdo tu psal, že má 3 děti a přístup funguje. Tak to Vám závidím. Já byla vždycky s dětmi machr, ale se svými už ne...

Dcera (starší ze 2 dětí) se začala vztekat ve 2 letech, v té době ještě jedináček, a strašně mě to překvapilo. Vysvětlovala jsem, byla jsem neskutečně trpělivá. Jinej by jí už zabil, věřte mi, ty hysteráky trvaly 45-50 minut, někdy i 2x denně, velmi často během noci... Když se mi nějak náhodou podařilo tu dobu zkrátit, např. zabrala dočasně jedna z RaR metod, o něco později se třeba kratší hysterák opakoval. Čímž si myslím, že se těmto výlevům předcházet úplně nedá. Došla jsem k tomu, že když to ze sebe aspoň jednou za den nedostane, tak bude ještě hůř...
Metodu pevného objetí jsem zkoušela, ale nezabrala. Na syna naopak ano, ale jeho 20 minutové výlevy vzteku jsou proti tomu procházka růžovou zahradou!

Vždy jsem věděla, že je důležité být důsledná a dodnes, kdy jí je 6 let, tak se dohaduje úplně o všem. Pokud přistoupím na její variantu např. v oblečení, tak pak začne uvažovat, jestli si nevzít ještě něco jiného... Tím nemyslím, že není nikdy po jejím, ale jde to těžko. Snažím se držet dohody, důsledky činu typu - chcete-li zůstat déle ve vaně, nestihnete Večerníčka - si nést musí (žádná video pohádka místo toho...), ale mám stále pocit, že je to nanic u obou 2.
Dcera navíc je s každým cizím uťáplá a v kolektivu se neprosazuje vůbec, dává přednost individuálním přátelstvím, tam se ujímá často i vůdčí role, přičemž je celkem dobře schopná přimmout opačný názor lhát :-(

Ocením jakoukoliv radu