Byla jsem nedávno na semináři této úžasné paní - myslím Jiřinu Prekopovou, který si vzal nemalý cíl, a sice Obnovu lásky v rodině. Jednou z klíčových myšlenek paní Prekopové je to, že není dobré nechávat konflikty nevyřešené - tak jako to řešíme dost často my dospělí tím, že prostě odejdeme (ať už na pár minut, dní, či na celý život). Tak je vlastně možná dobře, že s tím dítětem zůstat musíme
.
A ještě k R+R - taky jsem nedávno čelila (sama v sobě!) výhradám, že je třeba dětem dávat jednoznačné hranice a že dítě není faktickým partnerem - je v tom ale zase nepochopení a slovíčkaření. Když jsem si znovu začla v knize číst, hned jsem viděla, že o hranice tam jde též - jen je třeba je stanovovat spolu s dítětem, byť jen v jeho přítomnosti. Podle mě nikdo nezpochybňuje jakousi "vůdcovskou" úlohu rodiče (či učitele). A partnerství v R+R neznamená ani liberální výchovu, ani to, že dítě může totéž, co my. Ideální je podle mě kloubit všechny tyhle výchovné "moudrosti" - myslím R+R, hranice, Prekopovou a její pevné objetí, systemické konstelace (či řád rodiny) a současně nelpět na své dokonalosti