Přidat názor k článku Respektující výchova očima (mírně) poučeného rodiče

No, já se přiznám, že některé věci, které mi hned nesednou, přijímám hodně pomalu, než jim přijdu tzv. na chuť. Například mi vůbec nešly přes pusu "já-výroky", osypávám se, když se v některých skupinách lidí všichni titulují zdrobnělinkami apod. Ale pak zase žasnu nad těmi "kouzly", když se tomu poddám, prostě to zkouším a ono to funguje. Např. hned po prvním dni semináře to u nás doma bylo "cítit" - že stojí za to tu lásku obnovovat a nehýčkat si svoje naštvání a tak.

A ještě ke knize R+R - mě hned zaujala svými náhledy, ale nemohla jsem se do ní začíst, přišlo mi to hrozně teoretické, sucharské, neživé. Až díky účasti na semináři jsem si to mohla ohmatat jinak - zažít, vyzkoušet, prodrbat se spoluúčastníky - a teď je mi ta knížka mnohem bližší a přístupnější... (Pochopitelně to nejde tak hladce - konfrontace s těmi chybami a vlastní neochotou se měnit je hodně bolavá. Ale mně někdy stačí, když to o sobě vím. Že něco ještě neumím nebo nechci - to už beru jako nadějné do budoucna )