Dnska jsem se vydala s dětma do ZOO, mladší holka v golfáčích, starší (skoro čtyři roky) si s sebou vzala dětský kočárek. Dvakrát do metra a z mětra, dvakrát do autobusu a z autobusu, celkem tedy osm obtížných situací.
Dvakrát jsem byla v situaci, že nikde nikdo, čili objektivně vzato pokud jsem nechtěla čekat, musela jsem se spolehnout na vlastní síly. Jednou jsem z autobusu úmyslně vystupovala až jako úplně poslední, takže už tam taky žádná dobrá duše nezbyla. Třikrát se lidi sami nabídli a vzali buď kočár, nebo pomohli holce s tím jejím kočárkem. K tomu jednou netuším, jestli by sami pomohli nebo ne, ale každopádně ještě před zastavením autobusu se dcera sama ozvala a spíš oznámila než se zeptala: "Pomohl byste mi někdo s tím kočálkem!" - pomohl. Pouze jednou kolem mne byli lidi, kteří se sami od neměli k tomu pomoct - pro mne v celkem pochopitelné situaci, kdy všichni jeli nahoru po eskalátorech a já šla bokem po pevném schodišti. Nicméně můžu říct, že obyčejně mám z eskalátorů dobrou zkušenost, pokaždé mi někdo starší holku ať už na požádání nebo sám od sebe přidržel (teď jsem ale nechtěla riskovat její vyjíždění i s jejím kočárkem).
Takže tak :o)
S.
Předchozí