To je fakt zajímavý, jak jsme každý jiný
. Já jsem jako první knihu četla taky Děti jsou hosté, ale v němčině ve svých 19 jako au-pair ve Vídni. Úplně mě to nadchlo, protože v ČR žádné podobně "smýšlející" knihy tou dobou nebyly.
Teď se chystám přečíst si Pevné objetí - chci se konečně dozvědět, jak to s ním je. Myslím si, že je kolem toho taky dost mýtů, protože ne každý ví, jak se to má správně praktikovat.
Jak jsem psala výš, taky mi někdy něco nebývá po chuti, ale dost často u toho někde uvnitř cítím, že jsem to opravdu já sama, kdo s tím má problém. Tak to beru jako výzvu, že je to nějaký můj nevyřešený problém, jakýsi "drak", s nímž se musím (nebo aspoň můžu, budu-li chtít
) utkat...