Přidat názor k článku Markýz de Sade junior

Zuzi, Naprosto s Tebou souhlasím v tom, že s dítětem je potřeba velmi blízce komunikovat. Je moc důležité dát mu najevo, že mě zajímá jeho názor. A když to jde, tak mu nechat svobodu volby. Ale přitom se musí naučit, že rodiče je potřeba poslouchat. Jinak by rodiče byli bezmocní ve snaze ho naučit všemu, co ho naučit mají. Jak roste, musí k samostatnosti docházet postupně. Čím dál více zodpovědnosti+svobody.
Já jsem přesvědčen, že k výchově patří i fyzické tresty (možná ne u každého dítěte, záleží na povaze). Ale musí se uplatňovat správně. Ne "protestuješ, tak flák ho a nezajímá mě co si myslíš"!
A samozřejmě s mírou, jen když je to nutné, když dítě otevřeně a vědomě odmítá právo rodičů je vést. Určitě ne, když dítě něco zkazí kvůli své nezodpovědnosti, zapomnětlivosti apod.
Dítě někdy ve skutečnosti jen zkouší, jak se zachovám, jestli budu trvat na stanovených hranicích. A myslím, že se cítí bezpečně, když ano. Pravda, určitě ne vždy je nutno použít plácnutí. Někdy stačí jiný "důsledek". A ve vyšším věku ani plácnutí nepřichází v úvahu, bylo by pokořující, což u malého dítěte při správném použití není. Cíl není dítě ponížit ani mu dokázat svou sílu, ale něco ho naučit. A je důležité mu citlivě vysvětlit, že to dělám proto.
Vidím, že ty máš jiný názor než já. Já to respektuji a nic ti nevnucuji. Rozhodující budou výsledky, ne co si myslím já nebo ty. Přeju ti, aby ty tvé byly co nejlepší.