Když nám Kryštof vyrostl ze sedačky "vajíčka", vyrazili jsme na nákup velké. Původně jsme si řekli, že nedáme víc než 4000, ale nakonec nás majitel příhraničního obchůdku pro děti přesvědčil a domů putovala sedačka za skoro 5000.
Vzhledem k tomu, že všichni příbuzní koupili svým dětem sedačky z druhé ruky a stejně je příliš nepoužívají, stali jsme se exotickým úkazem a na sedačku !ZA PĚT LITRU! se do auta zaparkovaného před domem přišla "nenápadně" podívat snad celá vesnice :o))
Zaslechla jsem slova a výrazy jako - rozežranost, nevijou, co s penězama, zbytečnost, vyhazování, milionáři...
Asi za půl roku jsme skončili v řetězové bouračce, zavinil ji někdo jiný a jednu maminku připoutala na invalidní vozík. Když jsem se (s přeraženým zubem, naraženým hrudníkem a lehce "pocuchanými" brýlemi)protahovala deseticentimetrovou škvírou, kolem zkřivených dveří ven, děkovala jsem Bohu, že naše autosedačka pro malého nebyla z druhé ruky a těch pět tisíc mi přišlo jako ta nejlepší investice na světě.
Předchozí