Přidat odpověď

Asi mám jen ty náhodné známé. Budu mít narozeniny a nemám je s kým oslavit kromě rodiny. Rádá bych kamarádku, s kterou bych mohla zajít na diskotéku, na káfé. Nemyslela jsem hledat kamarádku jen přes děti. Asi na tom osobní vyzařování něco bude. Jen nevím jak to změnit. Určitě funguje i to čemu člověk věří. Věřím-li, že najít kamarády je snadné, tak to tak je, a věřím-li, že to není snadné, tak to také tak je. Asi věřím spíš tomu druhému. Vždycky když se s někým seznámím domlouvám návštěvu, abysme měli příležitost setkat se znovu. Tady jsem na vsi a těch příležitostí někoho potkat tolik není. Už chodím do práce. V práci se bavíme tak normálně ale jen v práci. Copak mám nějaké spolupracovnici říct, půjdeš na kafé. To mi přijde jako bych ji zvala na rande.