Přidat odpověď

Každý porod je jiný, někdo ani neví, že rodí. Moje ségra si při druhým porodu myslela, že se jí chce na velkou. Ještě že jí ten den hospitalizovali s tím, že je dost otevřená, jinak by zřejmě porodila doma. Nakonec si všimla, že ty "bolesti ze zácpy" na ní chodí pravidelně po x minutách. Na kontrakci, aby mohla vytlačit mimčo, pak vklidu čekala s doktorou a por. asistentkou a ještě se u toho smály.

Mně se v porodnici rozběhly kontrakce tak, že jsem myslela, že to prostě neudýchám. Myslím, že tomu hodně pomohl klystýr, který jsem sama chtěla. Potom jsem snad hodinu strávila na WC, byl pro mě problém se i rychle osprchovat, i když sprcha stála hned vedle. Na nějakou vanu nebo skákání na míči jsem neměla sebemenší myšlenku. KOntrakce mě zcela zaměstnaly a bolest to byla neskutečná. Do polohy v "sedoleže" jsem se těšila, nic jinýho by pro mě nepřipadalo v úvahu. Naštěstí to šlo celkem rychle, plánovaný epidurál mi ani nestihli dát.

Tohle opravdu nenaplánuješ. Každý to má jinak, sama nevíš, jak to bude probíhat. Je dobré být informovaná, jaké jsou možnosti, co může nastat.
Já jsem chtěla epidurál, hodně jsem toho nastudovala a i kvůli tomu jsem se rozhodla rodit U Apolináře. Nakonec ho nestihli. Masírovala jsem hráz, stejně jsem byla nastřižená, ale bylo mi to celkem jedno. Jediný, co jsem odhadla, bylo to, že netoužím rodit v jiné poloze, než klasické.