Přidat odpověď

Já s epi také nemám zkušenost - mám jen děsivou vzpomínku na to, jak sestra zůstala v Brna na Obilňáku po porodu s epi ochrnutá. Nebylo to natrvalo, "jen" na 5 týdnů, ale stačilo to. Já už si představovala, jak si k své 9ti leté dceři a těhotnému bříšku domů vezmu novorozeně a budu vychovávat dvě děti narození 6 měsíců po sobě...
A buď klidná, MUDři ti budou tvrdit, že se nic takového nemůže stát. Sestra rodila v lednu, já měla termín v červenci, tak jsem se byla podívat v porodnici (na sál a tak) někdy v dubnu. Když nám porodní asistentka vykládala o epi, tak jsem se zeptala, zda jsou někdy komplikace a ona mi na to řekla, že nikdy!!!! Povídám jí: "Takže tady nikdy žádná rodička nezůstala po porodu s epi ochrnutá, byť na přechodnou dobu?" Odpověď byla ne.... No bezva, to mne už vytočilo a povídám, že tam sestra rodila tehdy a tehdy, porodila dceru a jmenuje se tak a tak.... A že 5 týdnů nepohla nohama, nemohla mít malou u sebe a starat se o ni a měla i z toho strasy... a PA se hned začala kroutit, ať to neříkám před ostatníma rodičkama, ať je neděsím, že je to velice výjmečná situace....... Kdyby zrovna byla řekla, že se to velice výjmečně stane - třeba připustila 1 z 10 000, tak si řeknu, že jsme prostě měli smůlu, ale proč tvrdí, že NIKDY!!!!
Jinak třeba mně při porodu spíše pomáhaly dlouhé klidné nádechy, než psí dýchání. Hodně jsem využívala teplou sprchu na břicho a pokud bych měla volit, tak si vyberu mít poruce sprchu a WC. Když jsem měla bolesti, prodýchávala jsem je v předklonu, předloktími opřená o pelest postele, ale mylím si, že každá má tu úlevovou polohu jinak a tělo si řekne. I proto bych nešla na epi - abych měla volnost pohybu.
Pak je asi důležitý i porodník - poprvé jsem měla trochu hysterickou paní dr., ktará pořád křičela něco o tom, že mám dělat, že se dítě udusí - no dítě bylo úplně v pohodě, což mi potvrdila i PA a po porodu nebyla ani trošku přidušený. Podruhý byl starý pan doktor, který mne uklidňoval, klidně na mne mluvil a prstem, vsunutým na okraj pochvy jemně objížděl prořezávajísí se hlavičku. Pravda, u prvního porodu vyšla dcera na druhé zadlačení, ale já byla šití pomalu až k uším a zlobilo mne to několik let. Podruhé jsem se jakoby více nadřela - musíš se připravit na to, že když ti "dovolí" už tlačit, tak se do toho musíš opřít jako by jai měla 14 dní šílenou zácpu a naráz to vypadalo, jako že už se konečně vy.... Oni mi totiž poprvé zapoměli poradit, že se tlačí do konečníku a člověk má pořád takový jakýsi obavy, aby se nepo... Ale na to se v tu chvíli musíš vykašlat, pokud postupuje porod normálně, tak jsi před tlačním už úplně čistá.... Takže při druhém porodu jsem tlačila asi 4x nebo 5x, ale přesto, že bylo dítě 4kilové, neměla jsem ani steh ,ani prasklinku a čtyři dny po porodu jsem jezdila na kole....
Jinak jako tipy co na porod sebou - já potřebovala hlavně jelení lůj na rty, protože jak nechtěli, abych pila, tak jsem je měla suché. Přiznám se, že jsem pila v koupelně vodu z vodovodu, ne "dosyta", ale pokaždé malilinký hlt. Prostě žízeň byla veliká. Ale nevím, možná dnes už v pití nebrání....
Držím palce, aby ti ty rady tady byly k něčemu dobré a ty i miminko jste byli OK
Simča