Přidat názor k článku Nedělitelná dvěma

Dávám ti ve většině za pravdu, až na to, že mlčet navždy napovažuji za dobré řešení. Měla to říct, kdy a kde nevím, věřím, že se manželovi přispěvatelky mohlo ulevit. Možná to měl vědět už dříve, možná už jako dítě. já třeby myslím, že to měl vědět o začátku (např. stejně jako se doporučuje, aby adoptované děti věděli o své adopci od začátku) a že když by se zvolila vhodná forma a doba sdělení, obviňování ze smrti apodobné věci by se tím minimalizovali. Však to jde sdělit i citlivě a možná tomu jde dát i hezký rozměr. Říct to jen tak mimochodem u po takových x-letech u kávy, mi přijde naprosto nevhodné, přece jen to není maličkost. Neobviňovala bych ji, chápu, že asi též v rodině měli vnímání "pánbůh dal, pánbůh vzal", ale nejšťastnější to jistě není. Však se zamysleme, jak bychom vnímali, že jsme měli a přišli o dalšího sourozence, byť by to nebylo dvojče. Když si to přdstavím, tak by mne též asi mírně šokovalo, že to mamka řekne u kávy takto. To, že to s manželem asi zamávalo, jak jsem pochopila s příspěvku, může být též o tom, že pro dvojče je to jiné, protože se mnou by to asi tak nezamávalo.