Přidat odpověď

Já teda myslím, že to je myšleno spíše tak, že to miminko je po porodu v "šoku" ze změny prostředí a ta maminky náruč je prostě ukonejší + to, že na holém břiše matky to dítě nachytá ten správný základ pro imunitu. Ale pokud je dítě po porodu ohroženo, nebo matka, tak si myslím, že v zájmu obou je lepší je na "čas" rozdělit". Na vztah to podle mě žáden extra vliv mít nemůže. Až na citlivější jedince.
Já měla štěstí a všecky svoje děti jsem měla od začátku hned u sebe. Vztah k nim...na prvního syna jsem se těšila neuvěřitelně a byl to pro mě extrémně šťastný zážitek, když jsem ho poprvé voděla. Druhé dítě bylo vymodlené. Těhotenství hrozné, náročné, bolavé, rizikové, porod hororový a zážitek z jejího narození byl spíše úleva, že už "to" ze mě vytáhli. Zamilovala jsem se do ní až asi 4 den, kdy začala mít šílené prdíky a sestřička mi prostě řekla ať ji posadím, aby si pořádně odříhla a já si pamatuju ten znuděný, svraštělý obličejíček, který jsem ji podpírala...dodnes to mám před očima.
Další dvě děti- porody byly parádní, rychlé, klidné, úžasné, ale už to nebylo tak extrémní jako poprvé. Už to bylo takové to Deja Vu... vztah k nim mám láskyplný i když ke každému z nich jiný vzhledem k jejich osobnostem, zálibám apod.
Tím blábolením jsem chtěla říct, že vztah lze budovat a pěstovat. Si myslím...