Ivuljenko, nemusí se to týkat jen citově labilních matek. Když si představíš tříleté dítě, které čeká na opožděného rodiče ve školce a pláče, pak ho nejspíš polituješ. Porod je náročný pro matku i pro dítě. Proč je tak těžké pochopit, že to dítě nutně musí něco cítit(třeba úzkost)a že blízkost matky může být pro něj podstatná? Některé děti zůstávají po porodu osamoceny hodiny, ale i dny. Někdy je to nutné, u nás se, bohužel, ale toto děje naprosto samozřejmě(ač porodnice tvrdí, že ne). Myslím, že i vyrovnaná matka nemusí být ochotná zbytečné odloučení tolerovat.