Také mám spíš strach z příliš aktivních pomocníků. Většinou jezdíme k doktorům a u nemocnice je vždycky nejvíc pomocníků, kteří mi ochmatávají dítě, které ví, co má dělat. Myslí to dobře, chtějí mi pomoct, ale nejsem zrovna nadšená, když si představím, s jakou chorobou tam u doktora byli.
Jinak jsem neměla problémy s pomocí lidí. Jen jednou se mi stalo, že mi nikdo nepomohl. To jsem měla malou v kočárku a byla v osmém měsíci. Otevřeli se přede mnou dveře autobusu, nikdo se mnou nenastupoval a lidi v autobusu jen čuměli. Ale byla to moje chyba. Kdybych něco kvákla, asi by se někdo zvednul a pomohl mi. Při vystupování mi totiž přispěchali na pomoc hned tři lidi, co mě viděli nastupovat.
Předchozí