Malou vozíme v autosedačce od narození, včetně cesty z porodnice. Je zvyklá, jezdí ráda. A navíc jí ani nevadí, že je vzadu sama. Bez autosedačky nejela. Teda jela jen jednou, v odtahovce ze zahraničí domů. Doufám, že to bylo naposledy.
Letos v září jsme jeli po rakouské dálnici. Tři pruhy plné aut, všichni rychlost přes stovku. Zhruba 70 metrů před námi narazilo auto do svodidel a přeletělo celou šířku dálnice. Jako zázrakem z toho nebyla řetězovka. Jen pořádné hupsnutí na brzdy. Já se držela přístrojovky a cítila jsem tu sílu..... Až jsme zastavili, tak koukám na malou, ta spinkala v autosedačce, ani se nevzbudila. Kdyby nebyla připoutaná, tak určitě letí. A kdyby ta bouračka dopadla hůř? No raději nemyslet.
Bez autosedačky ani do supermarketu.
A o penězích to není, je to o ODPOVĚDNOSTI.
Předchozí