deníčky si nepíšu (jsem na to flink) a paměť mi moc neslouží
ale aktuální zážitky mám že syn se nají sám krásně lžící (20měs), skoro nebryndá a nepatlá, sleze ze židle a odnese si po sobě talířek, říkká prosím a děkuji a to bez upomínání. Starší dcera 4,5 mě dneska řekla "já tě stejně miluju" poté co jsem ji chuděru půl hodiny trápila na lyžích a moc to nešlo (máme pitomý plasťáky, moje blbost, zaspala jsem s většími lyžemi) - to mi málem vyrazilo dech protože je dost "stěžovací" a většinou je z neúspěchů zpruzená.