No bobule, ono má vše své. Třeba ty koníčky.. Dříve před dětmi jsem chodila do sauny a běhat, s mužem jsme se sešli večer, ten zas chodil na fotbal. Ale dnes.. změnil práci, dojíždí, chodí domů okolo sedmé - tobě by se chtělo okolo sedmé vyměnit dítě mezi dveřmi a vyrazit? Nebo ráno vstát a jít si zaběhat, když jsi vstávala 2x v noci? Ňák mi to nejde nebo co i když dříve jsem chodila běhat ráno - třeba okolo 6-7 a nosila domů rohlíky. Chodili jsme na výlety.. dcera nevydrží nic moc v kočáru, ve sněhu se s ní nedá na delší trasy a na krátké je to tak na hodinku dvě. Není to prostě ono.
Je potřeba si přiznat, že prostě musíme něco obětovat (a to oba, ani manžel už nechodí na fotbal), pokud nemáme k dispozici manžela chodícího domů okolo 4. hodiny odpoledne a pokud máme ty děti takhle malé. Občas se dá, to ano, ale dělat z toho pravidlo třeba u nás bohužel nejde. Zůstal mi internet, knihy a TV a občas tedy někam vyrazím(e) do hospy.
Jinak starat se o sebe je fajn, ale taky už to flákám, když teď v zimě nepotkám za den živou duši, když nejdu do obchodu, tak už mi to taky moc nejde. Ale tepláky vytahané nemám, mamka pracuje v Tescu, tak občas dovalí pěkné věci za super ceny z akcí, tak to je moooc fajn a já ani nikam nemusím
. A nevoním se, ale zuby si čistím a používám antiperspirant, takže snad nesmrdím ani když někdo přijde nečekaně
, ale taky si někdy ty zuby čistím až v 10 než jdeme ven.