Přidat odpověď

Děti máme tři a jestli jsem něčeho litovala, tak toho, že jsme si pořídili jako posledního "jedináčka" Nejmladší se narodil po 10-ti, resp. 6,5 letech. S dnešním rozumem bych ho vybavila sourozencem věkově přiměřeným).
Ale s tím co kdybych se všemi zůstala sama se víc, než ztotožňuju - dokud byli dva, věděla jsem, že bychom se dokázali uživit i sami. Všechny tři bych neutáhla a chvíli mi trvalo i to, než jsem se zbavila jakési psychické závislosti na MM - do té doby jsem s ním byla JEN proto, že jsem chtěla, pak jsem měla pocit, že trochu s ním "musím" zůstat - nevím, jestli to píšu srozumitelně. A tomu o talíři navíc nevěřím - znám dost lidí, kteým děti nejdou studovat proto, že by to rodiče netáhli (nebo alespoň dělají kompromisy typu škola v místě bydliště) - ano, když se chce, všechno jde, brigády, studium při zaměstnání, ale to je svým způsobem krizový scénář - budu ráda, když budu moci své děti podporovat ve standardní době studia s tím, že přivýdělek bude na nadstandard a ne, že by bez něj byli hlady či pod mostem.