Přidat názor k článku Pozvánka na mateřskou dovolenou

nj, když to je asi i o lidech se kterýma se člověk vídá. Já jsem taky byla přede "smířená" s tím čeho se budu muset vzdát - a vlastně jsem se s RD nesmířila dodnes. Snažím se dělat že mi je to aspoň jedno, ale není. Takže říkám že bych třeba už na sjezdovky ani nejela když je dneska na horách takový nával, a pak si vzpomenu jak se mi jednou poštěstilo brázdit sjezdovky v Rakousku a bulím u toho. Lyžování mi fakt šlo. A koho to dneska zajímá? Když po mě švagr chtěl jestli bych jeho kopretině nepůjčila lyže, říkala jsem mu rovnou že to jsou přes 10 let staré prkna, žádné carvy, jsou dlouhé těžké a nemoderní. Dělal že to nevadí. Když je viděla ta jeho, myslela jsem že mě zabije pohledem. No a co, můžu za to že jsem lyžovala naposled před 6ti lety než jsem poprvé otěhotněla? Nebo když potkám známého se kterým jsem dříve v partě jezdívala na super cyklo výlety - a on si drandí dál, já se s dětmi vydám max. v létě na koupák (nejsem zastáncem drtit to za každou cenu s dítětem spícím a visícím v cyklosedačce). Chodili jsme na vandry i v zimě, celodenní. Dneska když jdu s dětma ven tak nejdýl za hodinu je jim oběma zima, bulej že sníh je mokrej a stejně musím s sebou táhnout svačinu a pití jako kdybych šla na tu tůru....... Asi mám poslední dobou splín, ale mě to fakt chybí. Dneska šel muž na večeři - pracovně. Z legrace jsem se ptala jestli manželka nebyla taky náhodou pozvaná. Řekl že byla - ale prý kdo by nám hlídal.... to jsem taky obrečela, kdyby mi to řekl včas, hlídání bych si (co si, snad nám, ne, krucinál) sehnala. Tohle mi přijdou jako momenty kdy fakt pustnu. Asi mám depku, prostě mě to poslední dobou žere. Muž když chce, tak mi jen řekne že někam jde a jde. Já když chci, tak si to musím zařídit aby někdo hlídal - minimálně to obnáší poprosit jeho, jinak rodiče, připravit všechno sbalit..... Tuhle jsme měli diskusi proč jsem zastavila pánovi který zapadl do závěje. Chtěla jsem ho pomoct vytáhnout na silnici. Dostala jsem kázání že s dítětem na palubě tohle dělat nemám. Jemu se to kecá když jezdí vlastně stále sám a já stále jen s dětmi. Když "hlídá" třeba v ¨sobotu odpoledne, v neděli by se nejradši někam zdejchnul (nezdejchne ale vidim to na něm) - připadá mi že on pořád nechápe kolik času trávím s dětmi já a kolik on, a že v tom je ten rozdíl jak vnímáme jednotlivé činnosti. Já vím že mě živí a já dělám teda doma tu "podporu". Ovšem mě by to bavilo i opačně. Jeho ne. Ale já nemám šanci dostat tolik co on, takže je to přece "jasné" co mám dělat. Vím to a nesouhlasím s tím. To je všechno co můžu dělat.