Ty jo, winky, tenhle tvůj příspěvek měl jít na hlavní stranu, a ne ta slátanina nahoře...
A ty si koukej vyjet na víkend na lyže, (i dva dny jsou dost na to, aby se člověk zase trochu srovnal) a pořiď si cyklovozík, ať se někam s dětmi dostaneš.
Ale vážně: zkouším si průběžně na střídačku obě role a na obou je něco: když jsem právě doma, strašně mě ubíjí řešení stále stejných věcí, když jdu do práce, nemůžu pochopit, proč jsem se tak hnal do těch stále nových problémů, co mě tam čekají... Myslím, že člověk vždycky touží po tom, co zrovna nemá, a sám se v sobě moc nevyzná.
Ale aby si toho byl vědom, potřebuje občas vypadnout a získat odstup, nadhled. To není lenost, to je nutnost. Co ti brání se v pátek večer rozloučit a v neděli odpoledne se vrátit, vylyžovaná a spokojená? A pokud to náhodou fakt nejde, v nejhorším se skoro všechno dá dělat i s dětmi, jen je to víc námahy. I tak je to ale změna a stojí to za to.
Držím ti palce!
Předchozí