Mně trvá líčení asi 5 minut, ale opravdu to pro mě byl s 1. dítětem problém. Ale vím, čím to bylo - nechtěla jsem ho nechat plakat, co plakat, ani pokňourávat, pokaždé jsem za ním hned běhala, ať mu byl 1 týden nebo 8 měsíců. A u prsa jsem ho nechávala, jak dlouho chtěl, bez ohledu na svoje potřeby. Pamatuju si, že jsem často jedla jen sušenky během kojení (a o to víc mi pak brečel kvůli bolení příška, přestože jsem nejedla jinak nic nadýmavého - netušila jsem tehdy, že může vadit, když jím sladké
). O nějakém krášlení se nemohla být řeč, byla jsem ráda, když jsem si zvládla dojít na záchod
. Ale během téměř nekončícího kojení jsem přečetla spoustu knížek (o dětech, pochopitelně
). A pokud jsem měla opravdové volno (dítě spalo ve stojícím kočárku), tak jsem se vrhala na vaření a domácí práce, sebe jsem nestíhala. Pravda je, že mi dost ulevilo, když jsem v 5 měsících staršího přestala žehlit (jeho oblečky jsem tedy žehlila ještě měsíc a pro druhorozeného do jeho půl roku taky). Kamarádka mi tehdy svou větou "Ty žehlíš?!!" myslím zachránila duševní zdraví
.