Jak Ti tu nudu závidím
. Já jsem všechno, co jsem potřebovala (psaní příručky, úklid po předělávání bytu) dělala s prvorozeným po nocích. Naopak s 2. dítětem je to lepší, protože to už se zabaví se starším, nemusím mu při hraní pořád asistovat jen já
. Po mně prostě obě děti pořád vyžadovaly nějakou interakci. A když spaly (starší mi spal do 2 let v kočárku nebo usnul u prsa, od 2 let přes den nespí, protože není jak ho uspat; mladší spí v 1,5 roce rovněž v kočárku nebo u prsa, ovšem když usne u prsa, málokdy se mi ho povede odložit, a když už se to povede, často se stejně brzy potom vzbudí), tak jsem se honem snažila dohnat, co bylo potřeba (uvařit oběd, poklidit, věnovat se chvíli v klidu staršímu dítěti). Na jakékoliv samostatné aktivity delší než 5 minut nemůžu doteď ani pomyslet - vaření teď zvládám dobře jen díky tomu, že vařím společně s mladším dítětem (starší je ve školce nebo se už zabaví sám). Učit se společně s dítětem na VŠ se mi zdá vyloučené. Taky díky tomu doteď nemám hotové rigorózum, které jsem chtěla při mateřské zvládnout. Měla bych psát rigorózní práci a ne tady plkat na internet
. Jenže já už večer po 21. hod, kdy děti usínají, na to nemám sílu. A je to horší než při 1. dítěti, to jsem zvládla občas aspoň ještě něco odborného napsat. Asi stárnu a lenivím nebo co