Ona je to třeba i otázka času. Pokud prostě chodí z práce moc pozdě, je kadeřník, nákupy, manikúra apod. v nedohlednu. Na manželčina doktora už by si tedy volno vzít i mohl, ale přiznejme si, že někteří zaměstnavatelé s tím dělají takové obstrukce, že se manžel může i bát o zaměstnání. A není-li nějak vysoce kvalifikován, asi si nedovolí jen tak práci pustit s tím, že si najde něco lepšího.
Já jsem si třeba na začátku mateřské plánovala, že si s manželem oba vyjednáme částečné úvazky a tím pádem oba budeme pečovat o dceru, oba budeme finančně přispívat rodině a oba budeme mít nějaký volný čas pro sebe. Na straně mého zaměstnavatele by to bývalo šlo, na straně jeho zaměstnavatele byl zájem, aby dělal na plný úvazek. (A je to hodně dobrá práce, tu se nevyplatí pustit.) Když nechci nechat několikaměsíčního kojence doma s cizím člověkem (což tedy moc nechci), jsem doma, dělám pro svého zaměstnavatele pár hodin týdně vzdáleně a se vším, co nejsem schopná absolvovat s miminem, čekám, až se manžel večer vrátí. S čím je problém: kadeřník, fitko, nákupy, u kterých bych si měla něco zkoušet. Prostě když se manža konečně vrátí, už není moc kam jít. Jednou týdně zvládnu to cvičení, potřebovala bych aspoň 2x. Tak co s tím? Podle mě je normální, že někde prostě nebude mít mamina nějakou dobu stejný přístup "ke službám" a že holt nebude nejupravenější osoba na světě. Pokud je čistá, nepáchnoucí a vlasy si projela hřebenem, může mít klidně i tepláky a poněkud odrostlý sestřih.
Předchozí