Vorvani, já z Tvého příspěvku cítím právě tu VYČERPANOST, nikoli nepřejícnost. Proto jsem se snažila Ti přispět konstruktivní radou. Mám ji i ozkoušenou z pozice dítěte (maminka měla zdravotní problémy a babičky také nebyly po ruce, o víkendu třeba i jo, ale na pohlídání během zubaře to fakt nebylo), prospělo to nám všem.
A vyčerpanost, tak k životu patří - člověk si naplánuje, že stihne třeba pět věcí a nakonec je kolikrát rád, když stihne jednu nebo dvě.
A takhle je to všude - se studiem, prací, péčí o děti...
Přeju Ti, ať je Ti brzy líp.