Přidat názor k článku Pozvánka na mateřskou dovolenou

Jo, taky jsem na začátku byla plná toho, jak budeme aktivní a kam všude nebudeme chodit. A ze začátku jsem to taky praktikovala. Jenže pak ti mi nějak seplo, že to dělám pro sebe, abych nebyla doma, sama..., a najednou muj mozek udělal cvak a mě doslo, že to pulroční mimino až tolik děti nepotřebuje, jako spíš tu mámu, co si s ním bude kativně hrát. No, na cvičení se taky hrálo, ale převážně jsme pindaly o tom, co které miminko papá, jak kaká a já nevím co. A začali jsme se držet víc doma. A moje dítě, které už tehdy reagovalo na každé moje zmizení ukrutným řevem, mám pocit, že dostalo šanci ujistit se v tom, že jsem tu pro něj, že mi muže věřit a dneska, když už ty děti opravdu začíná vnímat a potřebovat je pro suj rozvoj neb ted´ už pomalu přechází ta doba, kdy mu společným našim hraním mohu skutečně něco předat, pomalu upadat (i když potřebovat nás na pohrání si bude určitě ještě dlouhá léta) je ted´ fajn, vyrovnaný, s dětma nemá problém, rozdělí se, když se mu teda někdy jo nechce, tak je to těžší, to nezastírám. Ale ani ted´ nevymetáme všechny zpívánky, plavání a já nevím co. Chodíme 1x v týdnu do MC, 1x v týdnu máme cvičení v naší vsi a nám to uplně stačí a každý den si mužeme pohrát s dětma na ulici. Ale hodně si hrajeme i sami.

S druhým dítětem se těším, že si nasadím pohodičku hned od začátku. Dneska tohle honění se za kroužkama tak trochu odsuzuji.