Přidat názor k článku Matka s kočárkem - obtížný hmyz?

Nevím, jestli můžu radit, sama děti nemám, ale kamarádka má hned dvě holčiny, které si občas půjčím. Snažila jsem se odčíst všechny příspěvky, ale v průběhu jsem měla pocit, že pokud to dočtu do konce, nejen že těhotnou ženu nepustím už nikdy sednout a mamince nepomůžu s kočárkem, ale že obě tyto sorty lidí budu muset vždycky kopnout do holeně :-o. Radši sem toho čtení nechala :-).
Jako netěhotná bezdětná bych ráda uvedla pohled z druhé strany (doufám, že mě ty těhotné a "sdětné" pochopí a nespadne na mě vlna kritiky):
1) Myslím, že pro nikoho není problém pomoc mamince s kočárkem, pokud si o to SLUŠNĚ POŽÁDÁ. Můžete mi pomoc s kočárkem? Zní úplně jinak, než Pomůže mi konečně někdo s tím kočárkem! Není povinností nás ostatní vám pomáhat, ale pokud si o to řeknete, tak vám pomůžeme! Otrávené obličeje mívají většinou lidi, kteří se budou šklebit i když jim popřejete dobrý den.
2) Místo pro kočárky v autobuse nebo metru vám také uvolníme na požádání. Člověk, který nemá kočárek většinou neví, že je místo pro kočárek a pokud ho na to upozorníte, uhne vám. Mě osobně už asi 3x musela maminka upozornit na to, že stojím v místě pro kočárky. Samozřejmě sem jí tam pustila. Pro mě to bylo místo, kdy můžu stát a nepřekážet a pro ni jediné místo, kde může zaparkovat.
3) Pokud přijedete před obchod nakoukněte dovnitř a zeptejte se prodavačky, jestli můžete dovnitř s kočárkem. Pokud se nejedná o sklo-porcelán a není to pidiobchůdek, tak vám prodavačka neodmítne, pokud je stížený přístup, tak ji požádejte o to, aby vám pomohla (pokud nemá frontu lidí u pokladny, určitě pomůže). Pokud vám vstříc nevyjde nebo zakáže přístup, tak ten obchod propříště ignorujte. Já to dělám u všech obchodů, kde mi nesedne prodavačka. Pokud máte pocit, že není rozumný důvod vám přístup do prodejny zakázat zkuste napsat dopis majiteli - je možné, že protivnou paní prodavačku vystřídá jiná, která vám ochotně 3 problematické schůdky kočárek pomůže a ještě se na mimčo bude usmívat. Zákaz vstupu kočárků je jednak z důvodu, že by kočárek mohl něco rozbít (pojištění není všechno) a nebo proto, že už jim několik romských maminek v kočárku něco vyvezlo (a nejde napsat: zákaz vjezdu romských zlodějek s kočárkem).
4) Co se týká několikakilových nákupů, tak mám pocit, že všechno jste svobodné matky. Nemůžete poprosit manžela/přítele, aby vám s nákupem pomohl? U kamarádky chodil jednou týdně nakupovat manžel (se seznamen), teď jezdí oba a děti mají v košíku. Druhou možností je, že manžel ten jeden den v týdnu těti chvilku pohlídá a vy si v klidu nakoupíte (vody, plínky,...). Myslím, že každodenní nákup by se měl týkat pečiva, jogurtů a ovoce + zeleniny. Pivo, pleny a vody snad nemusíte tahat sama. Třeba je to jen o tom se mažela zeptat, tak jak to udělala kamarádka.
5) Ohledně úřadů, pošt a bank radu nemám. jediné co vás, maminky, může uklidint: úřednice se ke všem chovají stejně - hnusně :-(.

Takže závěr: Je to jen o tom nebát se slušně zeptat a za pomoc poděkovat. Co jsem zvládla vypozorovat, tak většinou pomáhají osoby ženského pohlaví a mladí kluci. Otrávené pohlady hází muži středního věku a víš. Vždycky si vzpomenu, jak naše pani učitelka říkala: Autobus byl narvanej, že i chlapi stáli. Zkuste občas požádat o pomoc muže (místo v autobuse, vynést kočárek,...). Asi se setkáte s kyselím ksichtem, ale třeba jim to časem dojde.

Za sebe: Když mě někdo o pomoc požádá, pomůžu. Když mám pocit, že někdo potřebuje pomoc, tak se zeptám. Zatím to maminky buď s úsměvem přijaly nebo s úsměvem odmítly (to jsou ty golfky). V autobuse udělám místo na požádání: jezdím jen občas a nevím, kde je místo pro kočár a těhotnou nepoznám. Jediné, co mě štve, že důchodci, maminky a těhotné vždycky požadují pomoc od mladší ženy. I za cenu, že bude jako těhotná sedět na kole - ale to je jiný příběh. Jedna protivná nastávající maminka, kterou jsem potkala. Dodnes si na ní pamatuju a při pomáhaní těhotným a mamnikám si na ní vždycky vzpomenu... a taky nemám pocit, že by všechny těhotné byly k...y. Všechny ty, co si napamatuju byly milé paní a možná to je stejné i při pohledu z druhé strany. Nepamatujete si, kdy vám někdo pomohl s úsměvem, ale toho protivného děda, co málem vyklopil vaše zlatíčko z kočátu vidíte před sebou dodnes.