Přidat odpověď

Mám kluky 4,5 a skoro dva. Někdy jsou zlatíčka, někdy na zabití a mně tečou nervy. Někdy mě "vysvobodí" mí rodiče, aspoň jednou týdně na odpo přijdou a dětičky zabaví - děti je milují. Potřebuji aspoň sama "vypadnout" do obchodu a odreagovat se. Někdy si kluci spolu pěkně hrají, ale většinou to není na moc dlouho a většinou u toho taky vykramaří půlku baráku. Roztahané nádobí a hračky po baráku už neřeším, bordel v pokojíčku také ne. Nemám v zadku vrtulku a vše se stíhat nedá, když chceš něco uvařit (a pak to jídlo do nich nějak dostat, protože oba jsou nejedlíci), tak to holt jinak nejde. Když jddem do obchodu, zase nemůžu naklízet barák a taky si kluci chtějí hrát se mnou, takže pak nemůžu dělat nic jiné. Snažím se to rozumně rozvrhnout, aby to zkrátka nějak fungovalo. Větší úklid dělám, když je doma manžel a zabaví je, nebo v noci, ale to už melu z posledního a nejradši si v deset sednu k počítači a odreagovávám se po náročném dni. Žehlím také jen večer, výjimenčně odpo, když malý spí a starší se podívá na pohádku.
Ale zrovna teď jsou jak andílci, neperou se ani nekřičí (a že se oba teda umí "mydlit", a vůbec mi celý den dělají radost.
Hlavně ať jsou děti zdravé, to ostatní je podřadné. A ze všeho vyrostou a my budem vzpomínat, jak to bylo krásné, když byli malincí...