Makalko, to je jen takové období, přejde to, uvidíš! Já měla děti ještě těsněji za sebou a v tomto věku, než šlo starší do školky, to byl učiněný masakr. Přesně jak píšeš - ráno jsem se budila s hrůzou, že začíná dalších dvanáct hodin očistce a večer, když jsem je předala manželovi, jakmile vešel do dveří, jsem se odcházela na půl hodiny zavřít do koupelny a vybrečet z toho stresu. Ale to bylo skutečně jen nějaký čas, vlastně jen tu jednu zimu - byli jsme víc doma než venku a to byl skutečně nápor. Ale pak už to bylo jen lepší a lepší a dneska samozřejmě nostalgicky vzpomínám na to, jaká to byla nádherná idylka, když jsem měla ještě malé mazlíky a byli jsme pořád spolu
(Což neznamená, že teď, když už jsou oba školáci, z nich někdy také nešílím - to určitě občas každý!
).