Přidat názor k článku Matka s kočárkem - obtížný hmyz?

Ivčo,

částečně souhlasím.

Když někdo sám děti nemá, opravdu mu některé věci těžko dojdou samy od sebe (že je kočárek tak těžký, že je s ním potřeba pomoct, že stojí na jediném možném místě, kde je možné kočárek zaparkovat...)

Je to podobné jako s invalidy - lidi taky často přecházejí na druhý chodník, protože nevědí přesně, jak do toho, a bojí se, aby neurazili nebo něco neřekli špatně.

Je fakt, že když s kočárkem potřebuju pomoc, měla bych si o ni umět vlídně říct, nelze za všech okolností očekávat, že to každému samo dojde, a nemusí být proto ještě debil a ignorant. Není dobré nechat to dojít tak daleko (samozřejmě když to jde), aby byl člověk tak unavený, že pak vyjede na nevinného.

Na druhou stranu je velice příjemné, když si někdo všimne sám od sebe a nabídne vlídně pomoc.

S těmi obchody a nakupováním se mi to ovšem jeví s prominutím jako pitomost. Proč bych se měla ptát, jestli můžu s kočárkem do krámu? Samozřejmě že si tam musím ohlídat, abych něco neušpinila nebo dítě něco neroztahalo, ale taková otázka by mi přišla jako zbytečné ponižování.

A to s těmi nákupy a manželem, to už je fakt na hlavu. Z mnoha důvodů to není realizovatelné, Tvůj názor na to, "jak má vypadat denní nákup" je k smíchu. Každý přece potřebuje něco jiného někdy jindy. Ještě se mi nestalo, že by mi někdo dělal v supermarketu problém, že tam vjedu s kočárkem. A odmítám se přizpůsobovat lidem, kteří mi mají poskytovat nějaké služby, ale z vlastní pohodlnosti by mě přitom chtěli zcela bezdůvodně omezovat.