Přidat odpověď

Beremi v klidu i promysli, co na děti použít. Je dokázané, že křikem apod se toho moc nezmůže, ty děti si na to prostě zvyknou, jako si zvyknou na občasný "vejbuch" prostě to pak berou jako normální věc, ke které dojde tak jako tak. Takže pak zkouší hranici rodiče, kdy už se rozčílí do nepříčetnosti a něco bude. Po pravdě dcera byla a je fajne dítě, se kterou žádné větší problémy nebyly, druhý je syn, ten má teda povahu - vztekloun, hysterka a ječivec od malinka, nyní mu bude 9 a fakt to celou rodinu stálo a dodnes stojí pevné nervy. Ale dá se to ustát, osobně za sebe radím důslednost, ve všem. Prostě jsou určité věci, které se nesmí a naopak musí dělat a přes ty nejede vlak, kdyby u toho měl ječet třeba celou dobu. On si za ty roky zvykl, že nejsem ani služka ani uklízečka ani odnašečka apod.
U nás třeba platí zákaz PC. Když byl menší platilo, že se nebude číst ( tedy já jemu). Na druhou stranu, když byl ok, šlo se třeba na bazén nebo do kina apod. Prostě vymyslet něco, co by na děti platilo.
Ale že pevné nervy to chce, to je jasná.

A ještě pro maminku, co se rozhoduje, jestli druhé dítě, když to první je divoch - brát to tak, že druhé bude třeba za odměnu. Já to měla obráceně ( první pohoda, druhé fakt náročné) a taky se to dalo zvládnout. Hlavně že jsou zdravé, no ne?