Já už jsem to tu někde psala, uvěřila jsem v Ježíše a tak jsem se "musela" vdát, abych mohla mít děti. Mojí volbou by bylo zůstat s někým na hromádce a mít s ním děti. Ale já jsem hodně zklamaná z mužů, takže jsem chtěla mít otevřená zadní vrátka. Když mi je Bůh přibouch, tak jsem měla strach, jestli najdu člověka, který by mně miloval, abych v manželství neměla peklo na zemi, ale rozhodla jsem se mu důvěřovat. Bylo mi 27, když jsem se vdala za muže, který byl taky křesťan, chtěl si mně vzít a já jeho, přestože jsme oba věděli, že to spolu nebudeme mít jednoduché. On už byl rozvedený, o 9 let starší, s takovým tím klasickým sobeckým postojem, že ženu má na to, aby mu zajišťovala servis a já zraněná, takže jsme měli ze začátku hodně moc problémů, ty děti se nám nedařili, bylo to těžký, ale jsme už spolu 8 let a je to čím dál tím lepší, i když ještě dneska mám občas strach, že to nikdy nebude ono. Nicméně celou tu dobu nám Bůh žehná.
![:-)](/g/s/0.gif)
Ale nakonec jsem ráda, že jsem se vdala a mám 2 krásné kluky, takže to stálo za to.