| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Přidat odpověď

Vdávala jsem se, protože miluju svého manžela a chci s ním zůstat do konce života, chci mít jeho příjmení a tím, že si mě prostřednictvím rituálu sňatku ´vzal´ jsem ´jeho´ a on je ´můj´. Nemyslím to ve smyslu vlastnit druhého jako nějaký majetek, ale spíš patřit k němu. Když jsme manželé, je jasné, že patříme k sobě. Vždycky když o mě mluví jako o svojí ženě, jsem na to pyšná.. Svatba je taky do jisté míry přijetí (veřejně vysloveného) závazku postarat se o toho druhého. Kdo není ochotný tento závazek přijmout, odmítá i svatbu, to je jasné, ale pak nevím, jestli se opravdu jedná o lásku.. Za sebe můžu říct, že svatbou se toho pro mě hodně změnilo - hlavně vnitřní pocit, že k někomu patřím, že patřím do života mého muže a on patří do mého, prostě - jak si to někteří nechávají psát na svatební oznámení - končí já a ty a začíná my..

Předchozí 

Tip: Chcete uveřejnit zajímavou informaci také na hlavní straně Rodina.cz?
Autor příspěvku: Registrovaný
Před vložením příspěvku se musíte nejdříve přihlásit.
Pravidla diskuzí:
Je nepřijatelné vkládat příspěvky, které jsou neplacenou reklamou (chcete-li reklamu, kontaktujte redakce@rodina.cz), které jsou urážlivé, vulgární, rasistické nebo v rozporu se zájmy serveru Rodina.cz. Redakce si vyhrazuje právo takové příspěvky odstraňovat.

Přečtěte si pečlivě úplná pravidla diskuzí.


(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.