Přidat odpověď

Cokoli, co je potřeba a já mu s domácností občas pomůžu ....


Ne, to je moje reakce na to "...muž mi s domácností nepomáhá...." Jak pomáhá - nepomáhá? Ta domácnost je přece naše společná, takže vše děláme oba, jak je třeba. Ale jestli si myslíte, že ho takto vychovala maminka, tak to jste na omylu... z domu byl zvklý, že tatínek nic, maminka vše. Bral to tak jako normální....
Od začítku jsem s ním řešila. že já mám svou práci, on má svou práci a MY máme děti a domácnost. Jsme spolu 28 let a už to tak funguje bez potíží.... Nachystá prádlo do pračky, pustí ji, pověsí prádlo, posbírá, přinese mi koš - já ho vyžehlím, rozdělím - své si uklidí sám, holky každá svoje, já své + takové to "rodinné (ubrusy, osušky a tak).
Jídlo vařím já a sváče malá také chystám já. ale když jsem v práci (mívám směny třeba od 16 do rána do 8) , tak vůbec nic nechystám.... je rovnocenný partner, on jídlo připraví, nádobí umyje, uklidí, utírá ho dcera...
Ta má také své úkoly - čistí boty, vynáší smetí a plasty a papír do kontejnerů, venčí psa, utírá již zmíněné nádobí, učím ji želit rovné věci, pomáhá s vařením, udržuje dětský pokoj (starší dcera je to už jen málo kdy....)
Prostě rodina je společná záležitost a všichi společně pracujeme, abychom pak mohli všichni společně odpočívat...

Simča