Přidat odpověď

Maargitt - můj názor ti zřejmě bude k ničemu, protože upřímně, mi je nedobře už jen z té představy podobného soužití,ale třeba ti něco dá. Vždy jsem razila tezi, že manželství/partnerství nesmí nijak zásadně omezit jedince. Tedy v podstatě už to, že jsi se musela vzdát toho, co jsi měla ráda jen proto, že on to rád nemá je ukázkou naprosté nadvlády jednoho. Není správné se jakkoli omezovat v jakémkoli vztahu, není správné nechat na sobě dříví štípat, není správné stále ustupovat a to ani v případě, kdy polovičku miluješ. Rady žádné nemám, protože s vámi nežiju a nejsem tebou. Nicméně já osobně bych to vyřešila po svém a to tak, že bych si před odpor a nadávky začala prosazovat svá práva a naopak trvala bych na plnění jakýchsi povinností ze strany druhé a to do té míry, až by se vztah stal vyváženým, bez ohledu na to, jak tvrdě bych si to musela vydobýt. Osobně se domnívám, že pakliže partner miluje a jen se chová jako idiot, protože mu to prostě nepříjde, tak se mu oči otevřou a někam se to pohne. Pakliže je to ignorant a ještě mu na tobě nezáleží, pak se vztah rozpadne. Já bych ale nedokázala žít tak, aby jsem byla stále ta ona v koutě.
Je to těžké.