Přidat odpověď

Ahoj. Opravdu chceš tímto způsobem žít svůj život až do konce. Ztratila jsi úplně svoji identitu, klid. Já jsem teď od začátku srpna prožívala také doma krizi a pořádnou a mohu ti říct, že i když to zní tvrdě a mám malého syna moc ráda, v té atmosféře minulých měsíců bych nedokázala žít dlouho. Je mi třicet a mám právo na klidný a alespoň trochu hezký život, kde mě bude ten druhý respektovat, komunikovat se mnou a mít mě rád.Synovi je pět let, ale již chápal, že se mezi námi něco děje, často plakal, i když jsme se před ním pohádali asi jen 2x, nechtěli jsme před ním nic řešit, ale prostě stalo. Než v takovémto prostředí vychovávat syna a vůbec žít, tak raději sama v garsonce, uskrovnit, dát se dohromady a hlavně mít radost ze života, těšit se na normální věci. Musíš cítit ty, co je správné, jakou cestou se dát, jestli je to chvilkové, dlouhodobé atd. Víš, já si myslím, že na rozvod musejí být dva, ale pro společný život taky dva.