Přidat odpověď

Nóó, tak to nevím co poradit, když cheš s ním zůstat. Něco takového je můj otec, i když ve slabším vydání asi a jediné co zabírá, je navážet se do něj stejně, jako on do nás. Jinak s ním nic nehne. Takhle se sice naštve, ale sem tam mu i něco dojde a občas i změní své chování.
Já nevím, pokud s ním chceš někam chodit na výlety a tak, tak ho prostě postavit před hotovou věc, jako za hodinu se jde pryč a jdeš s námi a pokud by nešel, tak jít stejně s dovětkem, že takhle si děcko ani neužije. A né o tom 14 dní bohapustě kecat a přesvědčovat, aby pořád hledal důvody proč to zrovna takhle nejde a nechce ...
A vyčlenit si čas pro sebe, na své koníčky aspoň občas. Pokud je to dítko jeho, tak mu prostě sdělit, že za den, dva jdeš tam a tam a že prostě bude hlídat a jestli tě nějak vyšplouchne, jako že prostě nedorazí, tak nevím, ale nepřešla bych to jen tak.
I když se to provádí dost špatně (já vždycky když mám něco proti, tak furt chodím okolo horké kaše a k přímému pojmenování problému se nějak nemůžu rozhoupat - je mi blbý, že by to tomu druhýmu mohlo nějak ublížit duševně ... a když je to už neúnosný, tak se teda rozhoupu už, ale i tak se to neříká snadno), až se na to budeš cítit, řekni mu, co si myslíš o jeho chování a o něm (i to že chce výsledky po ostatních, ale sám žádné nepodává) a že byste to měli(teda jhlavně on by měl) nějak řešit, bo tohle je fakt dlouhodobě neúnosný stav.
Tak ti jen popřeju, ať se to nějak rozlouskne a dobře to skončí.