Přidat odpověď

ještě bych měla dodat, že moje sebevědomí je nyní dost na nule a s tím souvisí i otevřenost k úvahám nad novým životem sama s malou - mám strach, abych ji dokázala vychovávat nějak rozumně, abych ji uměla zabezpečit, nejen materiálně ale i tak, aby prostě měla šťastné dětství a byl z ní vyrovnaný a sebevědomý člověk... i když to za současné situace taky není moc pravděpodobné, přítel se rád dohaduje zejména před ní. Na druhou stranu, já existenci tatínka považuju za pro dítě důležitou, takže v tom lítám od extrému do extrému.

jestli to někdy bylo jinak - asi ne, ale na začátku si samozřejmě nedolil tolik. nenapadlo mě tehdy, jak se to může vyhrotit

no prostě mám pocit že jsem v koncích.....

před chvílí mi řekl, že je mu špatně z toho jakej tu je bordel.... kromě toho, že tady paní předevčírem uklízela je tu binec, ano, protože máma se o víkendu stěhovala (důvod proč by se mnou mohla těžko bydlet) a máme tu hory jejích věcí, které se do nového bytu nevešly a nepodařilo se je zatím prodat, a ne všechny se mi zatím podařilo uklidit ale taky máme v předsíni věšák, kterej tam chudák stojí jen tak opřenej a čeká až ho někdo (udělala bych to, ale bojím se vrtačky) přidělá na zeď, do té doby máme bundy a svetry všude možně.... podobně poličky, takže knížky jsou už rok a půl vesměs v krabicích.... a mohla bych pokračovat